Embassy of the United States, Prague
Na čtvrtek 12. 2. 2015 jsem měla objednanou schůzku na ambasádu, abych dostala víza. Od holek, které již na ambasádě jsem věděla, že to nebude zase nic tak strašného. Vše jsem měla připravené již týden, ale den před ambasádou jsem byla děsně nervózní. Psala jsem Kristý i Ilče jestli mám vše s sebou. Vše jsem asi tak stokrát zkontrolovala, přerovnala v deskách a koukla na internet. Ráno jsem vstala v půl sedmé, v klidu posnídala, namalovala a vyrazila do Prahy. Protože jsem rok nebyla v Čechách tak jsem vůbec netušila, jak může ráno vypadat doprava v Praze. Tak jsem raději vyrazila brzo. Vzala jsem s sebou maminku, aby se taky jednou za čas podívala do velkoměsta. V devět jsme byli již na Malostranském náměstí a já měla víc jak hodinu čas. Tak jsme se vrátili na Malostranskou a odtamtud došly do školy, kde jsem podala prodloužení přerušení studia. Pak jsme se přes Karlův most vrátily na Malostranské náměstí, kde jsem maminku usadila do mekáče na extra zdravou snídani :D a já vyrazila na ambasádu. Nejprve si mě odškrtli v seznamu před vchodem do budovy. Pak jsem prošla přes kontrolu, dostala žlutou kartičku, kterou jsem musela viditelně nosit a vyrazila jsem do prvního patra. Kde byla neuvěřitelně narvaná čekárna. Došla jsem si k okénku č. 2, kde byla moc sympatická paní, jí jsem odevzala všechny dokumenty, některé mi vrátila a některé si nechala. Dala mi brožurku, kterou jsem si měla přečíst. Zatím jsem komunikovala pouze v češtině a brožurka byla také v češtině. Vrátila jsem se posadit do čekárny a začala číst brožurku. Asi po deseti minutách, kdy jsem brožurku dočetla, jsem se zaposlouchala do toho, jak vyvolávají jména k okénku 4, 5 a 6. Vůbec jsem neměla šanci rozumět jménům, která říkají. Se slečnou, která seděla za mnou jsme si vyměnily pohled, že ani jedna nerozumíme. Pevně jsem doufala, že svoje jméno musím poznat. Po dalších deseti minutách jsem zaslechla něco jako Petra a doufala, že jsem jediná Petra. Přišla jsem k okénku a strašně sympatická paní se mě zprvu zeptala jak se mám a zda jsem stihla přečíst brožurku. Potom se mě zeptala, zda jsem všemu rozuměla a o čem brožurka byla. Asi dvěma či třema větama jsem brožurku shrnula. Dala jsem otisky prstů a posadila jsem se zpět na své místo. Po dalších asi pěti minutách mě zavolali k dalšímu okénku. Tentokrát pán ve středních letech a taky moc sympatický. Zeptal se mě, kde budu bydlet, jaká je moje rodina. A pak to přišlo: Your visa is approved! Měla jsem hroznou radost. A tady jsou:
Pak pokračovala naše PrahaTour. Zašly jsme s mamkou do Luxoru, kde jsem koupila pár dárků pro rodinu. Pro kluky, Growing Pet jsou to jako dinosauří vajíčka, která se dají na tři dny do vody a po třech dnech je z nich dinosaur. Vím, že v UK měly tyhle hračky hrozný úspěch. K tomu knížku o Krtkovi, domino a pastelky.
