Kapitola -8-

Šťastné a vesélé Vánoce - Merry Christmas

Ať jsou vaše přání jakákoliv. Odjet do USA, UK, vrátit se zpět do ČR. Přeju Vám ať se splní. Máme jen jeden život, jednu šanci. Takže si jděte za svým. 

Užíjte si dnešní den plnými doušky. Máme neuvěřitelné štěstí, že můžeme být se svou rodinou, kterou milujeme a oni milují nás. 

Přeju krásné prožití tohoto mimořádného svátku. Pac a pusu <3   :-*

Kapitola -7-

Matching pokračuje a stěhování domů

Nejprve k matchingu. Jsem již pátý den v matchingu u CC a musím říct, že fakt čumím koukám. Každý den mám na profilu novou rodinu. Zatím jsem všechny odmítla, buď mají hromadu dětí, au-pair bydlí ve sklepě a nebo mají šílenou večerku. Jako nevím jestli jsem nějaká fajnovka, ale mě přece nikdo nebude skoro v 27letech (to je strašný) říkat v kolik mám být doma. OK ještě jsem schopná pochopit večerku v týdnu když ráno musím vstávat a starat se o jejich děti. Ale abych byla v pátek a v sobotu v 11pm doma. No tak to opravdu není nic pro mě. Na profilu u CA jsem měla jednu úžasnou rodinku s dvěma princeznama (2 a 4 roky). Holčičky opravdu krásné a zkus hádat kde bydlí. San Francisco (Californie). Bohužel au pair chtějí již od 9. února. Takže jsem jim napsala, že bohužel :-( Teď zkouší Brittany přemluvit je zda by nepočkali 14 dní. Ale moc tomu nevěřím, že se jí to povede. But who knows. 

Včera mi začal poslední týden před odjezdem domů na Vánoce. Naštěstí moje starší dítko chodí do klubu a mladší ještě do školky. Užívám si pohodičku u čaje s mlékem a Gossip Girl. Už mám nakoupené všechny dárky tak už stačí jen všechny moje věci poskládat do kufru a zabalit dárky pro mojí host family. Máme totiž v sobotu večer společnou Christmas dinner kde si budeme předávat dárečky. Byla hračka něco koupit pro moje malé zlatíčka, ale pro rodiče. No dobře pro hostmum to nebylo tak těžké, Meg je pouze o 6 let starší než já takže jsem jí koupila to co by se líbilo mě, balíček od LUSH. Tom dostane dřevenou kravatu. Je to trochu recese, Tom je hrozný kravaták tak doufám, že se tomu aspoň zasmějeme :D Mě to vtipné příjde. 

V neděli ráno odjíždím do Londýna, kde se potkám se svojí skvělou kamarádkou Lůcou a pojedeme s SA do Prahy. Doufám, že naší nekonečnou cestu si pořádně užijeme. Jen se obávám, že naši spolucestující nás budou nenávidět již v Belgii. Hodláme si to náležitě zpříjemnit vínem, čelenkama se sobem a navodíme si vánoční náladu světílkama na stromeček. Myslím, že nás vyhodí v Belgii. Ale co, tam jsem ještě nebyla tak si prohlédneme krásu Belgii. 

Kapitola -6-

Matching CulturalCare

Minulý týden jsem byla na informační schůzce v Londýně v CulturalCare (CC). Během pár dní jsem vyplnila formulář na stránkách, poprosila mé známé o nové reference (u CC naštěstí vše lze vyplnit online) a 9.12 jsem submittovala svoji přihlášku. Ve čvrtek v noci (11.12) 2am mi z Bostonu psali, že moji přihlášku schválili a vítají mě v matchingu. Tu samou noc v 4am mi přišel mail, že mám na profilu první rodinu z NY, Brookville. Mají jen jednoho kluka (11) ale rodiče se rozvádějí a já si nejsem jistá zda bych v takovéhle rodině chtěla jeden rok žít. Takže jsem je odmítla. 

Co se týká moje přihlášky u CA tak si nejsem vůbec jistá, zda jí mám zrušit nebo tam zůstat také registrovaná. Uvidíme. Třeba se příští týden ozve u CC nebo CA nějaká super rodinka. 

Kapitola -5-

Matching pokračuje 

Family no. 1 

Po týdnu v matchingu (13.11) se mi ozvala první rodinka. Rodina z West Chester (Pennsylvania), West Chester je předměstí Philadelphie. Rodina se skládá z pěti členů - HM, HF a tři děti ve věku 2, 3 a 6 let. Už po přečtení eseje jsem si říkala, že nevím, jak bych zvládala tři malé sviště. Ale HM byla moc milá tak jsme se dohodly na skype v neděli v 9PM mého času (4PM jejich času). Z počátku se hodně vyptávala na mě což mi bylo dost sympatické, viděla jsem chvilku děti, které mě přímo očarovaly. Takový malý uličníci. V průběhu skype jsem si říkala, že o nich opravdu začínám uvažovat. Bavily jsme se spolu asi třicet minut a já každou chvíli byla více a více nadšenější. Už vypadalo, že se budeme loučit a mě napadlo se zeptat jestli mají nějaké speciální pravidla pro au pair. Bohužel mají. Au pair musí být doma každý všední den do deseti doma a o víkendu do půl třetí. Takže tahle úžasná rodinka nepřipadá v úvahu. Jsem už dospělá a nikdo mi nebude říkat v kolik mám být doma. Nezbývá mi nic jiného než pokračovat v čekání. 

Family no. 2 

V úterý (25.11) se ozvala další rodina. Rodina je z Potomac (Maryland) zdají se být velmi fajn a já jsem si domluvila na víkend skype s rodinou. Mají jen dvě děti, holčičku (8), kluka (11) a psa. HM mi poslala 18ti stránkový velmi podrobný handbook ve kterém je opravdu všechno. 
Edit 30.11: Na včera jsem měla domluvený hovor s touto rodinkou. V sedm hodin sednu ke skype a nic se nedělo. Po dvou hodinách mi přišel email, že se hrozně omlouvá, že zmeškala náš call ale je na výletu u příbuzných  NYC a zapomněla si vzít nabíječku tak  se jí vybil mobil a nemohla mi zavolat. Tak jsem se domluvili na dnes na pátou. Opět se opakovalo moje rutina - namalovat se, uklidit pokoj, učesat se a připravit počítač. Všechno bylo ready a v tom mi zvonil mobil. Vanessa mi volala na mobil. Skvělé. Všechny přípravy k ničemu. :D Ale nevadí. Mluvily jsme spolu asi deset minut. Zdá se být v pohodě. Slíbila mi, že mi pošle kontakt na současnou au pair. Náhodou češka. :-)

Začínám mít nějaký divný pocit, že jsem si vybrala špatnou agenturu. Pročetla jsem pár příspěvku na FB, zabrousila na pár blogů a napsala Mili z blogu Mili in USA - Chicago (tímto jí chci ještě jednou poděkovat). Nevím jestli jsem si po přečtení všech těch informací více jistější nebo ne, ale rozhodla jsem se zajet příští sobotu na informační schůzku Cultural Care (CC) do Londýna.

Kapitola -4- Výročí

25 let od sametové revoluce

Dnes uběhlo 25 let studenského shromáždění na Albertově a následné demonstrace na Národní třídě. V tento den začala Sametová revoluce, která vedla k pádu komunistického režimu. Toto výročí má nespočet pojmenování - sametová revoluce, návrat do Evropy, návrat demokracie, Listopad 1989, konec totality nebo také Velvet Revolution.

Kapitola -3- Matching

Krásný název dnešní kapitoly, co :-) 

Přesně týden ode dne kdy jsem odeslala svojí kompletní přihlášku, mi přišel očekávaný e-mail. Byla jsem akceptovaná do programu Au Pair in America. Za tu půl hodinu co to vím, jsem e-mail viděla asi tak stokrát. Teď už jen čekat na svou skvělou novou rodinku. It's awesome. 

Kapitola –2-

There’s just one life to live and no time to waste.

3 týdny, 21 dní, 504 hodin, 30 240 minut. 

Tak dlouho mi přesně trvalo, než jsem vyřídila vše potřebné. Nejprve jsem si vyměnila pár e-mailů s Ditou z CoolAgentury. Kde mi nastínila, co všechno bude potřeba zařídit, udělat, vyplnit. První věc byla vyplnění application form a childcare experience. Zdálo se to jako hračka, vyplnit pár základních údajů, napsat od kdy do kdy jste se starali o dětičky. Nic namáhavého. Ale to se tak jen zdálo. Vzpomenout si na všechny ty data byl opravdu oříšek. A mě u toho hlavně docházelo, jak jsem neuvěřitelné stará, protože toho mám už za sebou dost. Dále jsem musela oslovit někoho, kdo by mi napsal charakterovou referenci a dvě reference childcare. Tímto díku Luci, že mi napsala skvělou referenci (až budeš chtít napsat ty referenci do USA let me know :-*) Další věci jako výpis od mé lékařky, kopie pasu, řidičáku, výpis z rejstříku trestu šli v podstatě snadno. O komplikaci s maturitním vysvědčením se tu raději rozepisovat nebudu. Během týdne jsem se domluvila s moc milou Slovenkou na pohovor v Londýně, pohovor byl moc fajn i část v angličtině. Takové nenásilné povídání. Pak následovala 170 otázek z „psycho“ testu. Poslední položka z listu To Do - video. Sobotní slunečné odpoledne bude jako dělané pro natočení videa zhruba v délce minuty a půl. V sobotu jsem se krásně vyspala, doma jsem byla sama. V poledne jsem zasedla ke stolu, v hlavě jsem si tak zhruba připravila, co tak chci říkat. Zapnula jsem kameru a jediné co jsem byla schopná říct bylo Hi, my name is….. ummm.. ehmm.. I would like to… ummm… OK.

 Tak první pokus nevadí. Zkusíme to znovu. Tohle se tak opakovalo čtyřikrát až pětkrát než mi došlo, že tohle fakt nikam nepovede. Musím si udělat nějaký script. Přeci jenom tu žiju už 7 měsíců tak mi stačí body. Jsem schopná se normálně dorozumívat. Tak to byl omyl číslo dvě. Mezi tím uplynul dvě hodiny a já jsem neměla vůbec nic. A ještě ke všemu jsem v tom videu vypadala jako idiot. Bohužel takhle asi skutečně vypadám. V ten moment jsem doufala, že tam mohu nastavit nějaký filtr, upravit moje vlasy, pleť, oči, trochu víc špulit pusu no prostě to trochu vylepšit. Bohužel. Nic takového nejde. Pomalu odpoledne ubíhalo a já jsem neměla zhola nic. Nebyl čas na hrdinství. Rozhodla jsem se, že si zahraju na Lucku Borhyovou a vytvořím si takové domácí čtecí zařízení. Napsala jsem si přesně slovo od slova, co chci říct a znovu zapnula kameru. A ejhle nastal další problém v pořadí již 352, já totiž neumím ani číst. Po další hodině jsem konečně vytvořila video, které mělo 1:45 po sestříhání 1:20. Na víc jsem prostě neměla a asi nemám. Jestli si mě nikdo nevybere tak to bude jenom díky tomu videu, které je naprosto příšerné a už nikdy více toto absolvovat nechci. Dnešní večer jsem tedy zkompletovala a odeslala mojí přihlášku. Teď přichází druhá část. Čekání. Bude to dlouhé a nesnesitelné. Ale všechno tohle stojí za to.

Kapitola -1-

If you can imagine it you can achieve it. 

 If you can dream it you can become it. Probudila jsem se do krásného slunečného rána u mé skvělé rodinky v　UK. Ano, skutečně v UK jsou také slunečné dny. Již nějakou dobu jsem přemýšlela, co budu dělat dál. Přeci jenom jsem tady již šest měsíců a nějakou změnu by můj život už zasloužil. Odjet domů? Najít si tady práci? Nebo zůstat ještě nějakou dobu u rodinky? A najednou se to všechno přes noc vyřešilo za mě. POJEDU JAKO AU-PAIR DO USA. Nejdřív to znělo úplně bláznivě. Sama do cizího státu. Bez přátel, bez rodiny, znovu začínat od začátku. Proč ne? Vždyť jsem to jednou už zvládla. Takže hurá oslovit agenturu. Zařídit si všechny potřebné dokumenty. Což je docela náročné a hurá za dobrodružstvím.