There’s just one life to live and no time to waste.
3 týdny, 21 dní, 504 hodin, 30 240 minut.
Tak dlouho mi přesně trvalo, než jsem vyřídila vše potřebné. Nejprve jsem si vyměnila pár e-mailů s Ditou z CoolAgentury. Kde mi nastínila, co všechno bude potřeba zařídit, udělat, vyplnit. První věc byla vyplnění application form a childcare experience. Zdálo se to jako hračka, vyplnit pár základních údajů, napsat od kdy do kdy jste se starali o dětičky. Nic namáhavého. Ale to se tak jen zdálo. Vzpomenout si na všechny ty data byl opravdu oříšek. A mě u toho hlavně docházelo, jak jsem neuvěřitelné stará, protože toho mám už za sebou dost. Dále jsem musela oslovit někoho, kdo by mi napsal charakterovou referenci a dvě reference childcare. Tímto díku Luci, že mi napsala skvělou referenci (až budeš chtít napsat ty referenci do USA let me know :-*) Další věci jako výpis od mé lékařky, kopie pasu, řidičáku, výpis z rejstříku trestu šli v podstatě snadno. O komplikaci s maturitním vysvědčením se tu raději rozepisovat nebudu. Během týdne jsem se domluvila s moc milou Slovenkou na pohovor v Londýně, pohovor byl moc fajn i část v angličtině. Takové nenásilné povídání. Pak následovala 170 otázek z „psycho“ testu. Poslední položka z listu To Do - video. Sobotní slunečné odpoledne bude jako dělané pro natočení videa zhruba v délce minuty a půl. V sobotu jsem se krásně vyspala, doma jsem byla sama. V poledne jsem zasedla ke stolu, v hlavě jsem si tak zhruba připravila, co tak chci říkat. Zapnula jsem kameru a jediné co jsem byla schopná říct bylo Hi, my name is….. ummm.. ehmm.. I would like to… ummm… OK.
Tak první pokus nevadí. Zkusíme to znovu. Tohle se tak opakovalo čtyřikrát až pětkrát než mi došlo, že tohle fakt nikam nepovede. Musím si udělat nějaký script. Přeci jenom tu žiju už 7 měsíců tak mi stačí body. Jsem schopná se normálně dorozumívat. Tak to byl omyl číslo dvě. Mezi tím uplynul dvě hodiny a já jsem neměla vůbec nic. A ještě ke všemu jsem v tom videu vypadala jako idiot. Bohužel takhle asi skutečně vypadám. V ten moment jsem doufala, že tam mohu nastavit nějaký filtr, upravit moje vlasy, pleť, oči, trochu víc špulit pusu no prostě to trochu vylepšit. Bohužel. Nic takového nejde. Pomalu odpoledne ubíhalo a já jsem neměla zhola nic. Nebyl čas na hrdinství. Rozhodla jsem se, že si zahraju na Lucku Borhyovou a vytvořím si takové domácí čtecí zařízení. Napsala jsem si přesně slovo od slova, co chci říct a znovu zapnula kameru. A ejhle nastal další problém v pořadí již 352, já totiž neumím ani číst. Po další hodině jsem konečně vytvořila video, které mělo 1:45 po sestříhání 1:20. Na víc jsem prostě neměla a asi nemám. Jestli si mě nikdo nevybere tak to bude jenom díky tomu videu, které je naprosto příšerné a už nikdy více toto absolvovat nechci. Dnešní večer jsem tedy zkompletovala a odeslala mojí přihlášku. Teď přichází druhá část. Čekání. Bude to dlouhé a nesnesitelné. Ale všechno tohle stojí za to.
