Po náročném čtvrtku, který jsme strávily celý v NASA a v Houstonu, jsme v brzkých hodinách vyrazily do Dallasu. Přede mnou byla skoro tři a půl hodinová cesta. V Americe jsem ještě tak dlouho neřídila. Kousek za naším městem jsem najela na dálnici a na navigaci se mi objevilo, že budu řídit příští 209 mil pouze rovně (209 mil je cca 340 km).
Do Dallasu jsme přijely kolem jedné odpoledne. Zašly jsme si na oběd a nafotit pár fotek u mostu přes řeku. Musím říct, že tohle místo se mi líbilo asi ze všeho nejvíc. Pak jsme pokračovaly do centra města, kde jsme díky Verče udělaly takové kolečko po všech místech, který by měl správný turista vidět. Nafotily jsme spoustu fotek u stáda býků v centru města a také u domu na Elm Street. Kde z šestého patra zastřelili Kennedyho.
Kolem páte večerní už bylo na čase vyrazit k našemu hostelu. Hostel vypadal jako krásný útulný motel z Kriminálky Las Vegas.
Po sprše a dosti náročném zkulturnění jsme vyrazily do Fort Worth. Pokud někdy budete v Texasu tak Fort Worth určitě stojí za to navštívit. Neuvěřitelný Stockyard (překlad – ohrada pro dobytek na tržišti) se spoustou restaurací, barů, obchodů, velkou stodolou s živou hudbou a tetovacím salonem.
Hned jsme si musely koupit kovbojské klobouky, protože co bychom to jinak byly za holky z Texasu bez klobouku. (btw. fakt nevím kam ho teď budu nosit :D) Po chvilce jsem objevily další stodolu, kde bylo rodeo. Nic lepšího jsem dlouho neviděla a je vidět jak jsou ostatní lidé hrozně nadšení.
Poté jsme obešly všechny bary, které tam byly a ve dvě hodiny se rozhodly, že by bylo na čase vyrazit domů, přeci jenom jsme byly obě dost utahané. Vydaly jsme se směrem dolů po ulici najít taxík nebo si zavolat Uber. V tom jsme míjely tetovací salon a nenapadlo nás nic lepšího než si jít nechat udělat tetování. Ano přesně tak. Ve dvě hodiny ráno jsem se nechala potetovat. Nedopadlo to úplně nejhůř, umím si představit horší. :D
Druhý den ráno jsem kamarádku s čerstvě propíchnutým nosem odvezla na letiště a já se vydala na cestu zpět domů do Houstonu. Nebylo nic horšího než tři a půl hodiny řídit skoro rovně. Na této dálnici je limit pouze 65 mil za hodinu což je 105 km. Takže čekám kdy mi příjde ticket za speeding protože takhle pomalu jsem opravdu nedokázala jet. Zbytek soboty jsem prospala a večer vyrazila opět do víru velkoměsta.
Zbytek fotek z Dallasu
Život máme jenom jeden takže žij život, který si budeš pamatovat…
XoXo Petra
Druhý den ráno jsem kamarádku s čerstvě propíchnutým nosem odvezla na letiště a já se vydala na cestu zpět domů do Houstonu. Nebylo nic horšího než tři a půl hodiny řídit skoro rovně. Na této dálnici je limit pouze 65 mil za hodinu což je 105 km. Takže čekám kdy mi příjde ticket za speeding protože takhle pomalu jsem opravdu nedokázala jet. Zbytek soboty jsem prospala a večer vyrazila opět do víru velkoměsta.
Zbytek fotek z Dallasu
Život máme jenom jeden takže žij život, který si budeš pamatovat…
