Kapitola -22-

O tom jak jsem oslavila narozeniny a zjistila, že i cesta může být cíl.

Dlouho opravdu dlouho jsem čekala na svoji vysněnou rodinu s dvěma holčičkami ze San Francisca. Nakonec jsem v Texasu a starám se o dva malé rošťáky, které bych nevyměnila za žádnou cenu. Pamatuji si, jak jsem šílela, když jsem odjížděla na Vánoce domů do Čech. V tu dobu už jsem chtěla mít svojí rodinu vybranou a dohodnutý termín odjezdu. Ale nějak se nedařilo. Poté jsem si stanovila do Nového roku. I o Silvestra jsem byla doma a mluvila s jednou rodinou po skypu. Také nic. O nějakých 14 dní a 8 rodin déle to přišlo.  Láska na první telefon. Jsem ráda, že jsem dala na své pocity a opět mě nezklamaly. Jsem ve skvělé rodině, cítím se tu jako doma. Čekání se vyplácí.

Dnes jsem oslavila své už 27 narozeniny. To je fakt děs. Po krásném dni stráveným s G (má spring break – dva týdny prázdnin) v Old Town Spring, jsme odjeli na výbornou večeři. Co bych taky mohla jiného chtít než na hamburger. V Jax, restaurace kde jsme byli, mají skvělé milkshaky. Neuvěřitelně přejedení jsme jeli domů, kde nás čekalo zpívání happy birhtday’s songu a čokoládový dort. Sfoukla jsem svíčky, ochutnali jsme dort a tím jsem si také myslela, že to celé končí. Ale překvapení pokračovala. Jen jednou asi pět minut jsem se bavila s Kate, že se mi strašně líbí náramky Pandora a že mám přívěsky, které pro mě hodně znamenají. Rodina mi koupila krásný přívěsek s Houstonem. Ani nevíte, jakou mám neuvěřitelnou radost, protože jsem našla jehlu v kupce sena. Našla jsem poklad v moři hrozných rodin.

Poselství na závěr: Když něco chcete, jděte si zatím hlava nehlava. Ať vám kdokoliv říká cokoliv. Jsou to vaše sny, váš život. A ty sny se plní. Koukněte na mě.

 XoXo Petra

Kapitola -21-

Takový normální víkend české au-pair v USA.

Kino, autonehoda, pláž. Ale hezky všechno postupně.

Už v týdnu jsme se domlouvaly s Nadine, že vyrazíme v pátek na novou Popelku. Nadine vybrala kino, které jsme měly obě dvě na půl cesty. O kinu mi říkala HostMum, že si užijeme. Že to není jen obyčejné kino na které jsme všichni zvyklí.  V kině bylo jenom málo něco před osm řad.  Před většinou sedaček byl stoleček na něj menu a mohly jsme si objednat, co jsme chtěly. Na připravené papírky jsme napsaly své objednávky. Než začal film týpci naše objednávky sesbírali a v průběhu filmu nosili jídlo. Bylo to moc fajn, když nemusíte potají tahat z kabelky mekáč. Viď Janí  :D Nakonec z důvodu, že jsme druhý den ráno jely na pláž, jsme nemohly jít na Popelku ale šly jsme na Insurgent. No větší kravinu jsem neviděla. Taky jsem viděla ukázky na nový Rychle a zběsile. A to jsem si myslela, že víc neuvěřitelný film jak minulý díl být nemůže, ale věřte, může. Jako vím, že Vin je prostě skvělej a boží, ale tohle. No pardon.

V sobotu kolem osmé jsem se vzbudila a připravila se na výpravu k moři. No co vám budu říkat sbalila jsem se jak kdybych tam jela na týden, ale nikdy nemůžete vědět co se stane.  Vzala jsem si auto a vyrazila k Nadine, kde jsem přesedla do jejího auta a vyrazily jsme na meeting point. Po cestě jsme vyzvedly ještě jednu holčinu. Na meeting pointu jsme se dohodly, že je nesmysl jen třema autama když je nás osm. My tři jsme si sedly k jedné němce do auta a vyrazily jsme směr moře přes centrum Houstonu. Když jsme míjely krásný výhled na Houston tak začala doprava velmi houstnout. Náhle doprava úplně stála a my také. Na tři vteřiny. Týpek za námi to neubrzdil a co neubrzdíš to neukecáš jak říká táta. Takže to do nás docela napálil. Nemyslím si, že to bylo nějak rychle, ale rána to byla docela velká. No a následně my jsme strčily do auta před námi. Takže všechny tři auta jsme uklidila na stranu. My, jako nezkušené au-pair jsme moc nevěděly, co se bude dít. Auto před námi volalo 911 protože potřebovali záchranku. Týpek, který nehodu zavinil, vylezl z auta, ale nechtěl s námi moc mluvit. Řízení se očividně nevěnoval a ani nebyl připoutaný. Po pěti minutách, kdy nám dal jen kopii svého pojištění, ujel. My jsme obešly auto a na autě není ani škrábnutí. Nechápu. Po chvilce přijela záchranka, policajti a hasiči. Všichni moc milí, sympatičtí, hrozně s námi vtipkovali. Policajtům jsme nadiktovaly naše údaje a asi po hodině nás pustili zpět na silnici.

Po půl hodině jsme dojely na pláž. Pláž byla vcelku hezká, ale malá. Moře, tedy Mexický záliv, bylo úplně ledové. To snad i Mácháč je teď teplejší. No nic, tak jsme se aspoň celý den válely na sluníčku. Opět se projevila slečna jako prudce inteligentní a přece to sluníčko v březnu nemůže tolik smažit. Tak jsem se hezky namazala olejem šestkou, abych aspoň nějakou barvu chytila. No tak jsem barvu chytila. Krásně rudou. Jsem neuvěřitelně spálená. Ale nevadí, když se to vezme tak kolem a kolem, tak jsme si s holkama užily a nějaké menší nepříjemnosti nám nemůžou zkazit den.

Typický americký Milkshake

Kapitola -20-

Daily routine - Denní rutina 

Ani by mě nenapadlo, že můj blog bude číst někdo jiný kromě mojí mamky a bráchy, kterého k tomu nutím. Ale asi se opravdu takový jedinci (čti blázni) najdou. Takže je tu jeden článek přímo na přání. Vlastně mě teď napadá, že jsme sousedi, co Pepo. :-)

Pepa chtěl popsat, jak vypadá můj den, co dělají mojí hostrodiče a tak všechno kolem. 

Takže ráno vstanu a opařím se čajem. Kecám. Trapný co :D 

Vstávám trochu po půl sedmé. Jako správný Američan začínám svůj den sprchou. Posnídám svou oblíbenou ovesnou kaši s ovocem a začnu připravovat lunch boxy pro kluky do školy. Pro mě to přijde jako něco nepochopitelného ale děti tu nechodí na obědy do školní jídelny. Škola (alespoň ty dvě naše kam chodí moji kluci) nezajišťují žádné jídlo ani pitný režim po celý den. Všechno musí mít kluci hezky napakované z domova. Takže hodím do lunch boxu kostku ledu na dně na to sendvič, jogurt, ovoce, kousek okurky, cheese stick (něco jako kus nějakého poloměkkého sýra – ještě jsem to raději nezkoušela ochutnávat). Děcka tady nesmí mít do školy sendvič s arašídovým máslem, protože co kdyby soused v lavici byl alergický a ten sendvič na něj skočil. Taky to moc nechápu, ale když nesmí tak nesmí. 

Mezitím co já dělám oběd pro kluky, se většinou vytratí rodiče do práce. Odchází mezi 6:45 a 7:30 takže se stane, že já je ani ráno nepotkám. HostDad pracuje jako učitel na houstonské univerzitě a HostMum pracuje pro oil company Exxon. Oba jsou šílený geologové, biologové a chemikové. Moc si s nima v tomhle oboru nepokecám.

Po půl osmé jdu probudit ty dva spáče. Kluci a já máme pokoje v prvná patře. Většinou vstávají s úsměvem. Což se docela divím, když první co uvidí, když otevřou oči je můj obličej. Sejdeme domů na snídani. F (mladší klučina 2 a půl roku) většinou snídá pancakes, které jen vyndám z mrazáku a rozmrazím v mikrovlnce. G (6 let) miluje vajíčka, takže každé ráno dělám jedno míchané vajíčko, které hodím na kukuřičnou placku, zasypu sýrem a zaliju litrem kečupu. Po rutině jako čištění zubů, oblékání a stlaní postele následuje odchod do školy někdy kolem půl deváté. Ale ne vždy se to povede. No tak co, holka z Evropy může občas přivést děti pozdě do školy, no ne. Vysadím před devátou F v day care a lehce po deváté G ve škole. Tím pro mě ta nejtěžší část dne skončila. Vracím se domů tak kolem půl desáté. 

Protože tady všichni ale opravdu všichni běhají tak jsem musela začít i já. Většinou si jdu zaběhat hned, co se vrátím ze školy. Často místo běhání se jedu podívat do obchoďáku a říkám si jak je možné že je tady většina věcí o tolik levnějších než u nás nebo u vás. Určitě tady nejsou levnější potraviny, ale co se týká kvality a zpracování tak to se máme ještě co učit. Jinak je tu na každém kroku Walmart nebo Target, kde se dají sehnat opravdu levné věci všeho druhu, a myslím, že ty potraviny jsou tam cenově srovnatelné s ČR. Ale nemůžu říct, že bych to nějak extra zkoumala. Někdy kolem jedné začnu připravovat večeři. Rodina jí velmi zdravě a zatím mi vyhovuje, jak se stravují. Uklidím nádobí a kuchyň. V 4:30 vyrazím pro kluky do školy, po cestě se obvykle stavíme tak na půl hodiny do parku. Domů přijíždíme všichni v podstatě stejně v půl šesté. Já nebo hostmum hodíme večeři do trouby a užíváme si dál skvělého počasí venku. Společně povečeříme (moje rodina je věřící takže se každý večer před večeří společně pomodlí – když hostmum není doma tak to hostdad hodně odflákne). Po večeři kluci uklidí ze stolu a já mám padla. Většinou zůstáváme všichni společně venku. Kluci mají v 8:00 večerku. 

Tak jak jste si mohli přečíst tak se tady opravdu moc nepředřu. Každý týden dostávám 200 dolarů resp. 195,75. Moje rodina platí ještě extra můj paušál a benzín. Jezdím všude autem, bez auta bych tu byla úplně odřízlá. V Texasu snad skoro vůbec neexistuje veřejná doprava. 

Rodina platila 8000 dolarů jako vstupní poplatek a následně každých 51 týdnů platí 200 dolarů pro au pair. Takže nejsme úplně nejlevnější záležitost ale rozhodně levnější než místní chůva.  

Ještě jsou tu dvě zajímavé věci jídlo a US men. Pokud tu hledáte chlapa typu Standa Berkovec tak vůbec nemáte šanci. Na všechno si někoho najmou (zahradník, uklízečka, smontování nábytku, čištění okapu prostě všechno. Když jsme na zahradě chtěla umýt auto tak na mě koukali, jak na blázna proč nezavolám Carlosem. Tak Carlos přijel a umyl auto).

A jídlo. No tak to je kapitovala sama pro sebe. Ale než vypisovat to co už bylo dávno řečené vám sem dám dva odkazy na Dana a Kubu, kteří jsou také ve státech jako au pair.

Americké sladkosti:                                                                                            


Americké jídlo:

XoXo Petra

Kapitola -19- Neighborhood

Neighborhood aneb jak to vypadá u sousedů :-) 

Rozhodla jsem se, že pro vás vyfotím pár fotek, jak to vypadá u nás v ulici. Je to přesně jak to vídáme v amerických filmech. Děti si hrají na ulici před domem nebo na příjezdových cestách. Většina domů má vyvěšenou vlajku a za domem basketbalových koš.

Kapitola -18- Rodeo

Rodeo 

19. ročník Houston Livestock Show and Rodeo Ve středu odpoledne jsme se vydali všichni jako rodina na Rodeo. Pro mě jako člověka naprosto nezkušeného jsem si myslela, že rodeo budu jen takové to chytání telat do lasa. Ale to jsem se spletla. Tady v Texasu tím opravdu žijou. Areál byl obrovský a bylo k vidění opravdu všechno, od aut přes traktory, po všechny možné hospodářská zvířata. A samozřejmě nechyběli venku atrakce. Něco jako naše Matějská. 

Další věc, kterou bylo možné vidět, bylo ježdění malých dětí na ovci. Bylo hrozně zvláštní vidět děti od 4 do 6 let jak se jako klíště drží splašené ovce.

Každý večer je koncert místních skupin ale také slavných (Pitbull, Fall Out Boy, Ariana Grande) včera večer vystupovali Florida Georgia Line. 

Fotky z Rodea

XoXo Petra

Kapilola -17- New York

New York - Ňůůůůůůůůů Jooooork 

Ve čtvrtek po škole jsme vyrazili všichni společně na New York City Tour. První zastávka byla u Sochy Svobody, protože jsme byli proti sluníčku tak fotky jsou nic moc. Další zastávka byla u vyhlášeného obchodu s New York cheesecake (Eileen's Special Cheesecake). Pak pokračovala naše tour po městě, kde nám náš skvělý průvodce s italskými kořeny ukazovat vše co stojí v NYC za vidění jako Madison Square Garden, Empire State Building, Grand Central Terminal, 5th Avenue, Rockefeller Center, Times Square, Broadway, Hard Rock Cafe, dům ve kterém bydlela Carryie Bradshaw, Macy‘ s. Naší poslední zastávkou s průvodcem bylo Rockefeller Center a slavný Top of The Rock, kde máte celý Manhattan jako na dlani a hlavně Empire State Building. Výhled byl opravdu dechberoucí a se západem slunce to bylo opravdu neskutečné. Po 40 minutách, kdy jsem vyfotila opravdu všechno tak jsme výtahem sjeli zpět na zem a vydali se pěšky k Empire State Building, kde nás vyzvedl autobus.  

Times Square, Empire State Building, Eileen's Special Cheesecake

Fotky z NYC Tour

XoXo Petra 

Kapitola -16-

První dva dny v USA

V pondělí ve čtyři hodiny jsem vyrazila s rodiči na letiště. V klidu jsem se odbavila, odevzdala svůj kufr, který vážil 23,6 kg. Rozloučila se s plačícími rodiči a vyrazila vstříc dobrodružství. Hned za celnicí, kde mi velmi přísná paní okoukla pas a prohlásila Neratovice, jsem šla na kontrolu na drogy. Naštěstí jsem tentokrát byla čistá jako lilie (Mami jenom vtip :D). Dále šlo vše jak po másle. V Bruselu jsme asi dvacet minut hledaly náš gate ale Arnie jako zkušená letištní pracovnice nás navedla tam kam jsme potřebovaly. Let z Bruselu do Newarku trval 8:10. Celou cestu jsem hrála Solitaire nebo koukala na filmy jako Dábel nosí Pradu, Marley a Já, P.S.: I love you.

 

Letadlová selfie 

Po několika hodinách letu jsme se dostaly na letiště. Kde všechno proběhlo naprosto normálně jako na jakémkoliv jiném letišti. Jediná neobvyklá otázka byla, jak dlouho zůstanete v USA. Dala jsem otisky a šla jsem.  Po chvilce čekání jsme si vyzvedly kufr (OK nečekaly bychom, kdybychom se orientovaly podle čísla letu a ne podle destinace – opravdu jsme nepřiletěly z Mombaje).

Na letišti nás vyzvedl greeter s cedulí Cultural Care a jelo se do tréninkové školy. Cesta trvala další dvě a půl hodiny a opět jsem celou cestu prospala. Večer jsme jen snědli pizzu a šli do postele. Je tu 94 au-pair z toho pouze 3 kluci. V úterý jsme vstali kolem 6 hodiny, dali sprchu, snídani a začal náš trénink. Jsme rozdělený do skupin po cca 25. Škola začíná v osm ráno a končí mezi 7-9 hodinou večer. Některé hodiny jsou extra nudné a některé docela zajímavé. Ale ještě jsem se nedozvěděla nic nového či zajímavého. Až na to, že vedle naší školy má chatu Michael Kors. Asi se budu muset vydat na procházku a pozdravit ho.  Udělala jsme fotky snídaně a oběda. Příští článek snad už budu zajímavější a plný fotek z NYC. 

Naše krásná škola, pokoj, speciální účebnice a útulný pokoj

Snídaně v letadle, snídaně ve škole a oběd

XoXo Petra

Kapitola -15-

Poslední článek z Čech 

Dlouho jsem čekala, než nastala tahle chvíle. Poslední noc doma. Zítra už budu sedět v letadle směr nový život v USA. Konečně jsem finálně zabalila. Kufr má o kilo a půl víc tak uvidím, zda mě zítra vyrazí nebo mi to projde. 

Dnes jsem ještě naposledy vyrazila do Prahy s bráchou. Brácha si jel nechat nové tetování a já jsem si obešla naposledy Staromák a dala si trdelník. Na můj oblíbený trdelník z Lhoty opravdu neměl. Pepova paní Trdelníková dělá bezkonkurenční s nuttelou nebo povidly. Po tetování jsme si zajeli ještě s kamarády na výbornou večeři a naposledy jsme se rozloučili. Teď už sedím doma v obýváku a koukáme s mamkou na můj oblíbený film Sedm a za čtyři hodiny vyrážíme směr letiště. Letadlo mi letí v 6:55. Jsme dohodnuté s Terkou, že se tam sejdeme kolem páté. Příští článek bude už z USA.

XoXo

Petra