Kapitola -21-

Takový normální víkend české au-pair v USA.

Kino, autonehoda, pláž. Ale hezky všechno postupně.

Už v týdnu jsme se domlouvaly s Nadine, že vyrazíme v pátek na novou Popelku. Nadine vybrala kino, které jsme měly obě dvě na půl cesty. O kinu mi říkala HostMum, že si užijeme. Že to není jen obyčejné kino na které jsme všichni zvyklí.  V kině bylo jenom málo něco před osm řad.  Před většinou sedaček byl stoleček na něj menu a mohly jsme si objednat, co jsme chtěly. Na připravené papírky jsme napsaly své objednávky. Než začal film týpci naše objednávky sesbírali a v průběhu filmu nosili jídlo. Bylo to moc fajn, když nemusíte potají tahat z kabelky mekáč. Viď Janí  :D Nakonec z důvodu, že jsme druhý den ráno jely na pláž, jsme nemohly jít na Popelku ale šly jsme na Insurgent. No větší kravinu jsem neviděla. Taky jsem viděla ukázky na nový Rychle a zběsile. A to jsem si myslela, že víc neuvěřitelný film jak minulý díl být nemůže, ale věřte, může. Jako vím, že Vin je prostě skvělej a boží, ale tohle. No pardon.

V sobotu kolem osmé jsem se vzbudila a připravila se na výpravu k moři. No co vám budu říkat sbalila jsem se jak kdybych tam jela na týden, ale nikdy nemůžete vědět co se stane.  Vzala jsem si auto a vyrazila k Nadine, kde jsem přesedla do jejího auta a vyrazily jsme na meeting point. Po cestě jsme vyzvedly ještě jednu holčinu. Na meeting pointu jsme se dohodly, že je nesmysl jen třema autama když je nás osm. My tři jsme si sedly k jedné němce do auta a vyrazily jsme směr moře přes centrum Houstonu. Když jsme míjely krásný výhled na Houston tak začala doprava velmi houstnout. Náhle doprava úplně stála a my také. Na tři vteřiny. Týpek za námi to neubrzdil a co neubrzdíš to neukecáš jak říká táta. Takže to do nás docela napálil. Nemyslím si, že to bylo nějak rychle, ale rána to byla docela velká. No a následně my jsme strčily do auta před námi. Takže všechny tři auta jsme uklidila na stranu. My, jako nezkušené au-pair jsme moc nevěděly, co se bude dít. Auto před námi volalo 911 protože potřebovali záchranku. Týpek, který nehodu zavinil, vylezl z auta, ale nechtěl s námi moc mluvit. Řízení se očividně nevěnoval a ani nebyl připoutaný. Po pěti minutách, kdy nám dal jen kopii svého pojištění, ujel. My jsme obešly auto a na autě není ani škrábnutí. Nechápu. Po chvilce přijela záchranka, policajti a hasiči. Všichni moc milí, sympatičtí, hrozně s námi vtipkovali. Policajtům jsme nadiktovaly naše údaje a asi po hodině nás pustili zpět na silnici.

Po půl hodině jsme dojely na pláž. Pláž byla vcelku hezká, ale malá. Moře, tedy Mexický záliv, bylo úplně ledové. To snad i Mácháč je teď teplejší. No nic, tak jsme se aspoň celý den válely na sluníčku. Opět se projevila slečna jako prudce inteligentní a přece to sluníčko v březnu nemůže tolik smažit. Tak jsem se hezky namazala olejem šestkou, abych aspoň nějakou barvu chytila. No tak jsem barvu chytila. Krásně rudou. Jsem neuvěřitelně spálená. Ale nevadí, když se to vezme tak kolem a kolem, tak jsme si s holkama užily a nějaké menší nepříjemnosti nám nemůžou zkazit den.

Typický americký Milkshake