Pátek 13
Vlastně to vůbec pátek nebyl ale pondělí dvanáctého.
Ráno jsem se probudila už ve čtyři. Další dvě hodiny jsem se převalovala na posteli. V sedm jsem probudila kluky a šla do kuchyně připravovat snídani. Jako každé pondělí, míchaná vajíčka a toust. Hned první toust jsem totálně spálila. Ještě si říkám, jak někdo může spálit toust v toustovači. To jsem, ještě nevěděla, co za den to právě začal. Odvezla jsem kluky do školy a spěchala domů se osprchovat a převléknout se. V jedenáct jsem měla schůzku v DC. Dorazila jsem přesně na čas. Sedla jsem si do Starbucks a vyhlížela pána, se kterým jsem se měla sejít. Po deseti minutách čekání, kdy jsem byla už značně nervózní, jsem zkontrolovala e-mail jestli jsem vůbec na správném místě. To jsem sice byla ale o hodinu dříve. Lepší o hodinu dřív než později, ne.
Odpoledne jsem byla zpět v Alexandrii a potřebovala jsem zajet to TJMaxx koupit novou podzimní bundu. Doma zkouknu mapu a říkám si. Jo aha to je tady, tam jsem několikrát byla, to nepotřebuji dávat do navigace. Omyl přátelé, omyl. Po 45 minutách jsem dojela na nákupního centra a TJ Maxx tam nebyl. Sakra jak se tohle stalo, proč ten obchod jako přesunuli. Jo aha holka, ty jsi v jiným obchoďáku. No nevadí. Ve tři jsem vyzvedla kluky a rozhodla se uvařit chilli na večeři. Všechny potraviny hodím do slow cookeru a jdu s klukama ven. Za tři hodiny se vrátíme, hladový. Otevřu slow cooker a všechno je hrozně studený… Zkoumám, co se stalo. Jo aha holka, ty jsi to zapomněla zapojit do elektřiny.
No pořád nevadí. Máme narvanou ledničku a tam určitě najdeme něco k jídlu. William se rozhodl pomoct mi. Vyndám omáčku na špagety s masovými kuličkami. Neumím si vysvětlit, jak se to stalo, ale celá ta miska s omáčkou, mi prostě nějak proklouzla mezi prsty a skončila na zemi. Samozřejmě, že omáčka byla úplně všude. Nejvíce na chudákovi Williamovi, který se z toho až rozbrečel. To už jsem byla s nervama v koncích a kluci si vyslechli lekci českého jazyka. Doufám, že si žádné slovo nepamatují. Musela jsem udělat generální úklid kuchyně, protože ta omáčka byla fakt všude. Poslední možnost na záchranu večeře byl Mac&Cheese (těstoviny se sýrem). Pro otevírání krabice s těstovinami jsem si vybrala nůž (fakt skvělá volba, Petro). Samozřejmě, že jsem se řízla. To už jsem utekla s brekem k sobě do pokoje, protože bych ještě někomu ublížila.
A jaká ponaučení z toho vyplývá. Skoro žádné, jen to, že každý den blbec jednou skončí.
XoXo Petra
Žádné komentáře:
Okomentovat